Andrej Giňa
Andrej Giňa (1936, Tolčemeš, dnes Šarišské Sokolovce – 2015, Rokycany), významný romský aktivista, hudebník, organizátor kulturních akcí, živnostník a prozaik, patřil k první generaci romských spisovatelů v Čechách. Jeho otec byl kovář a hudebník, primáš. Když bylo Andrejovi Giňovi deset let, přestěhovali se do Čech; po krátkém pobytu v Praze se usadili v Rokycanech. Vyučil se tavičem, večerně studoval pedagogickou školu, ale kvůli vojně studium nedokončil. Patří k první generaci romských autorů – nejprve se pokoušel zapisovat v češtině pohádky, které slyšel vyprávět od starých Romů. V letech 1969–1973 působil v první romské organizaci Svaz Cikánů-Romů; tehdy začal psát v romštině. V rokycanské cimbálové kapele hrál na kytaru a na basu, v 80. letech založil takzvanou rom-popovou skupinu Rytmus 84. Po roce 1989 vlastnil rodinný podnik, který dodával suroviny na přípravu tradičního pokrmu goja. Začal také psát publicistické texty do různých romských periodik, v nichž se vyjadřoval k tehdejší situaci romské menšiny. Výběr z jeho povídek vyšel v antologii romské prozaické tvorby Čalo voďi – Sytá duše (Muzeum romské kultury, 2007), ve sbírce Bijav – Svatba (Apeiron, 1991) a ve výboru z díla Paťiv – Ještě víme, co je úcta (Triáda, 2013). Posmrtně byla Giňova povídka O staré Jožaně – Pal e phuri Jožaňa zařazena do sbírky Všude samá krása – 20. století v povídkách romských autorů (Kher, 2021).
-
Abstrakt svědectví
Otec Andreje Gini byl kovář a hudebník, v obci byl oblíbený a mezi Romy vážený coby takzvaný romský starosta. Sedlákům koval koně, vyráběl pro ně hřebíky, motyky, pluhy a další potřebné věci. Romové žili v domcích z nepálených cihel o jedné místnosti, místo podlahy byla udusaná hlína a v oknech většinou neměli sklo, ale mastný papír. Giňova rodina na tom byla o něco lépe, jako jediní například měli prkennou podlahu.
Když bylo Giňovi asi šest let, přišli četníci s gardisty a řekli otci, že Romové se musí co nejrychleji vystěhovat z obce do místa zvaného Pod Hinteškou, vzdáleného dva až tři kilometry. Museli si rozebrat domy a sedláci jim převezli materiál, aby si mohli Pod Hinteškou vystavět provizorní obydlí. Giňa říká, že sedláci je zradili, protože podle domluvy jim měli domy také postavit. Vzpomíná na těžké životní podmínky na novém místě, na zimu a nedostatek šatstva, ale zejména na omezení pohybu, hlad a strach.
Hned po válce odešla rodina do Čech. Jak říká Andrej Giňa, nechtěli už nikdy vidět místo, kde prožili takové utrpení, a hlavně nechtěli potkávat sedláky, kteří je podle jeho slov zradili.
Jak citovat abstrakt
Abstrakt svědectví z: HÜBSCHMANNOVÁ, Milena, ed. “Po židoch cigáni.” Svědectví Romů ze Slovenska 1939–1945.: I. díl (1939–srpen 1944). 1. Praha: Triáda, 2005, 110-111 (ces), 112-113 (rom). Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského fóra pro romské dějiny, https://www.svedectviromu.cz/svedectvi/andrej-gina (cit. 21.11.2024) -
Vznik svědectví
Vzpomínky Andreje Gini byly do knihy zařazeny jako autorský text nazvaný Jak nás vyhnali z vesnice bez uvedení bližších okolností vzniku.
-
Kde najdete toto svědectví
