Jakkoliv je náš projekt jedinečný a nemá obdobu ani pro žádný jiný region, rádi bychom zde upozornili na další významné projekty, které se s naším doplňují.

Předně bychom rádi doporučili unikátní projekt Karoly Fings Voices of the Victims (Hlasy obětí) (https://www.romarchive.eu/de/voices-of-the-victims/), který rovněž klade důraz na perspektivu Romek a Romů. Projekt zprostředkovává uživatelům vždy několik málo dokumentů (většinou dopisů) Romů a Sintů z období války či těsně po ní z několika vybraných zemí. Dokumenty i komentáře k nim jsou přístupné v německém, anglickém a romském jazyce.

V českém prostředí velmi doporučujeme projekt Paměť Romů (https://www.pametromu.cz) organizace Romea, o.p.s. Projekt představuje 43 videonahrávek s Romy a Sinty z českých zemí, kteří vyprávějí svůj životní příběh z 20. století. Šest z dotazovaných se narodilo ještě před válkou, šest za války, ostatní až po druhé světové válce. Nahrávky jsou v českém, slovenském i romském jazyce.

Videonahrávky Romů a Sintů jsou také součástí některých sbírek svědectví k holokaustu, které původně vznikly především jako sbírky svědectví židovských pamětníků. Některé instituce, které vznikly za účelem zpřístupnění a nahrávání židovských svědectví, však později samy iniciovaly a podporovaly i nahrávání a zpřístupnění romských a sintských svědectví. Rádi bychom zmínili především významný soubor videonahrávek Romů a Sintů – částečně i z českých zemí a ze Slovenska – ve sbírkách United States Holocaust Memorial Museum ve Washingtonu (https://www.ushmm.org). Velice také doporučujeme romská svědectví v rámci projektu USC Shoah Foundation (https://sfiaccess.usc.edu/Account/Login.aspx) a ve Fortunoff Video Archive for Holocaust Testimonies (https://fortunoff.aviaryplatform.com).

Důležité jsou i projekty k jednotlivým evropským státům, jako například ke genocidě Romů v Itálii (http://porrajmos.it/). Webová stránka nabízí devatenáct videorozhovorů s romskými pamětníky a deset rozhovorů s dalšími svědky.

Při definování korpusu svědectví, která zpracováváme do databáze, jsou pro nás klíčové tři podmínky. Zaprvé, geograficky se zaměřujeme na svědectví Romů a Sintů z českých zemí nebo ze Slovenska.

Zadruhé, zpracováváme pouze svědectví osob, které válku samy zažily. Jakkoliv víme i o vzácných svědectvích, které jsou součástí rodinné paměti a známe je z úst potomků přeživších, do databáze zpracováváme pouze svědectví lidí narozených před nebo za války. Váhali jsme, zda zařadit i svědectví osob, které se narodily za války, protože mnohé z nich již mají také zkušenosti z války spíše zprostředkované. Nakonec jsme ale rozhodli je zahrnout proto, že u nich často není možné přesně určit dělící čáru mezi vlastními a zprostředkovanými zkušenostmi, a také proto, že tato svědectví mnohdy nabízejí jedinečnou perspektivu malého dítěte.

Zatřetí, do databáze byla zařazena jen svědectví, která byla již zveřejněna tiskem. Při tomto rozhodnutí jsme měli na paměti především autorská práva a souhlas pamětníků se zveřejněním vzpomínek. Jakkoliv jsme si vědomi toho, že existuje celá řada dalších svědectví a rozhovorů nahraných jedinci či neziskovými organizacemi, která obsahují velmi cenné informace, rozhodli jsme se náš výběr omezit na svědectví vydaná tiskem. U tištěných svědectví, zvláště v knižní formě, máme naději, že pamětníci nejen s publikací souhlasili, ale měli i možnost text autorizovat. Důvody, které nás u některých pramenů vedly k nezařazení svědectví do databáze, uvádíme u abstraktů ke konkrétním pramenům (viz Další zdroje). 

Četná úskalí při analýze svědectví Romů a Sintů na druhou světovou válkou jsou obdobná jako u jiných sbírek svědectví. O srozumitelnosti a výpovědní hodnotě rozhoduje velkou měrou situace, ve které bylo svědectví pořízeno, kdo a jak rozhovor vedl, vztah důvěry či nedůvěry mezi tazatelem a pamětníkem, jaký byl tou dobou zdravotní stav pamětníka, či zda mohl rozhovor vést v mateřském jazyce. U romských pamětníků přibývá k těmto obecným otázkám i skutečnost, že o jejich svědectví nebyl ze strany neromské populace po mnohá desetiletí zájem a genocida Romů a Sintů nebyla – a často ještě není – považována za integrální součást dějin určitého regionu či státu. I proto vyprávějí mnozí romští pamětníci své válečné zážitky spíše v kontextu rodinné historie, tak, jak se zkušenosti z války předávaly v rámci rodiny z generace na generaci. Vzhledem k výrazné diskriminaci Romů i v předválečné a poválečné době je navíc u některých svědectví Romů zjevné, že začátek a konec války netvoří výrazné milníky jejich vyprávění.

V průběhu práce na databázi a především při zpracování abstraktů svědectví jsme také došli k důležitému poznatku, jak významné je pro zachování věrnosti informací od pamětníků znát romštinu, historii a kulturu Romů. Proto první verzi abstraktů připravují romisté. Při zpracování pak nedochází ke zkreslením výpovědi Romů a abstrakty také respektují důležitost informací, jak jsou prezentovány ve svědectví. Tato první verze abstraktů pak prochází jazykovou a stylistickou úpravou a následuje kontrola a případně doplnění textu ze strany historika.

V abstraktech neposuzujeme pravdivost výpovědi. Snažíme se poskytnout shrnutí svědectví především s důrazem na prožitek druhé světové války. Pokud se ve výpovědi objeví zmínka o historických událostech či osobnostech, je o nich možné proklikem získat víc informací. Pokud se líčení historické události v historiografii odlišuje od popisu, jak událost líčí romský pamětník, upozorníme na to, nicméně necháváme na posouzení čtenáře, jak s touto informací naloží. Je možné, že pamětník si z různých individuálních důvodů (např. pro časový odstup či nízký věk) mohl průběh události zaměnit, je ale také možné, že pamětník zažil či interpretoval událost jinak, než jak ji později interpretovali historikové. I tímto jsou romská svědectví unikátní a obohacující.

Databáze svědectví obsahuje několik desítek položek, z nichž jen některé se ukazují na stránce s abstraktem svědectví. Další položky v databázi umožňují podrobnější vyhledávání (viz Pokročilé vyhledávání). Také full textové vyhledávání prochází nejen abstrakty svědectví, ale všechna data z databáze. Uživatel tak může například dát vyhledat v databázi jméno člověka, které se sice v abstraktu nevyskytuje, protože dotyčný nehrál ve svědectví až tak důležitou roli. V databázi však máme vypsána všechna jména, která se ve svědectví vyskytují a v původním textu svědectví tak dotyčného člověka uživatel najde.

Při rozkliknutí jména pamětníka, jehož svědectví Vás zajímá, stojí na prvním místě krátké představení pamětníka. U některých pamětníků, kteří byli významnými osobnostmi, poskytujeme podrobnější informace o jejich životě a práci. U několika málo pamětníků neznáme bohužel ani rok narození, nebo dokonce ani křestní jméno.

Klíčovým obsahem databáze jsou podrobné abstrakty romských svědectví. Abstrakt je rozdělen na tři části: před válkou, za války, po válce. Některá svědectví dobu před válkou či po válce nepopisují. Abstrakty doplňuje i poznámkový aparát (viz Ediční poznámka k abstraktům).

V sekci Vznik svědectví jsou poznámky editora svědectví o okolnostech vzniku svědectví a také rok jeho pořízení.

Poslední položkou na stránce se svědectvím je proklik na zdroj, tedy publikaci, odkud bylo svědectví převzato.

Abstrakty shrnují výpověď pamětníka. Jakékoliv přidané informace jsou uvedeny v hranatých závorkách nebo v poznámkách pod čarou. Pokud jde o informace, které přidal k textu pamětníka editor publikace, ve které svědectví vyšlo, je na konci textu v závorce uvedeno (ed.). Tedy například v abstraktu svědectví Boženy Valdové z publikace Našťi bisteras najdeme větu: „Chodila s rodiči pracovat, roztloukali kamení na štěrk, a říká, že tam byly mírnější podmínky než potom v Osvětimi, kam rodinu deportovali v srpnu.“ Za větou je poznámka pod čarou "Transport z 22. 8. 1943. (ed.)" Informaci v poznámce pod čarou tedy v tomto případě přidal k textu editor publikace Našťi bisteras Ctibor Nečas. Informace v poznámce pod čarou, či v hranatých závorkách, ve kterých není uvedeno (ed.), pocházejí od členů našeho týmu.

Častěji se opakující termíny, jména či události, u kterých považujeme za dobré přidat vysvětlení, jsme vypsali do glosáře (viz Glosář). Termíny, jména či události obsažené v glosáři jsou v abstraktech odlišena tak, aby bylo zjevné, že se prokliknutím čtenář dostane k vysvětlivce z glosáře.

U většiny pamětníků, jejichž svědectví jsme zpracovali do databáze, nemáme jejich fotografii. Je pro nás přitom velmi důležité přiblížit uživatelům tváře alespoň některých z nich a také tváře několika Romů a Sintů, kteří válku nepřežili. Za poskytnutí snímků vděčíme Muzeu romské kultury v Brně. Všechny fotografie (a mnohé další) otisklo Muzeum romské kultury ve své stěžejní publikaci …to jsou těžké vzpomínky z roku 2021, zpracované Janou Horváthovou a kolektivem.

V poznámce ke každé fotografii je popisek a stručná anotace válečné zkušenosti zobrazených lidí na fotografii. 

Jsme vděčni za dlouhodobou úzkou spolupráci s Muzeem romské kultury v Brně, které je také naším jediným partnerem při přípravě tohoto důležitého projektu.

Tento projekt by nebyl možný bez velkorysé finanční podpory několika nadací. Idea projektu vznikla v rámci projektu excelence Grantové agentury České republiky Kateřiny Čapkové s názvem Genocida, poválečná migrace a sociální mobilita: provázanost zkušenosti Romů a Židů (č. 19-26638X). Práce dalších členů týmu je velkoryse financována nadací Bader Philanthropies, která je významným podporovatelem i jiných aktivit Pražského fóra pro romské dějiny při Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, za což jsme nadaci nesmírně vděčni. Na doplňkové části prací na databázi byly také použity prostředky z programu Strategie 21AV z programu Globální konflikty a lokální souvislosti.

Databázi svědectví, na které pracujeme od roku 2019, plánujeme zpřístupnit v několika fázích. V první fázi – v roce 2023 - zveřejňujeme databázi svědectví s první stovkou zpracovaných svědectví. V druhé fázi chceme databázi aktualizovat poté, co bude zpracováno dalších sto svědectví. Ve finální třetí fázi chceme zveřejnit všechna zbývající zpracovaná svědectví, jejichž celkový počet odhadujeme na 250. Předpokládáme, že projekt ukončíme na konci roku 2025. Poté plánujeme zpracovávat podobně svědectví z dalších zemí nacisty okupované Evropy.