Anežka Klaudová

• Abstrakt svědectví

  Před válkou Za války Po válce

  Rodina Anežky Klaudové žila za Strážnicí v chudé romské osadě bez vodovodu a elektřiny. Její otec František Klauda, který měl šest sourozenců, se narodil v roce 1901 ve Strážnici do chudé české rodiny a po vzoru svého otce to byl studnař, pumpař, klempíř a kovář. Matka Marie Klaudová, rozená Kýrová, které se říkalo Inka, se narodila ve Strážnici v roce 1904 a byla to podle slov pamětnice pravá Romka. Klaudové babička z matčiny strany se jmenovala Terezie Malíková a pocházela z Kátova nedaleko Holíče na Slovensku, dědeček Jan Kýr byl pak původem z moravské Strážnice a živil se jako kovář. Již o několik generací dřív přicházeli do Strážnice muži nabízet svoje kovářské řemeslo, zřizovali si zde své dílničky, a postupně se za nimi stěhovali další příbuzní. Zpočátku šlo asi o čtyři rodiny.[1]

  Rodiče Anežky Klaudové se seznámili v romské osadě, kam otec často přicházel jako posluchač, když mladí hrávali venku na basu nebo na housle. Otec Anežky Klaudové se ženil ve 21 letech, matce bylo 18. Do svých 35 let, kdy získal vlastní živnost, jezdil pracovat do Napajedel k bratrovi, který živnost měl. Ve své kovárně otec vyráběl motyčky, radlice, které se rozvážely i do továren například v Hodoníně či Rohatci. Za kovářskou práci se platilo nikoli v naturáliích, nýbrž penězi. V zimě chodil pěšky prodávat vyrobené nářadí do Bzence, kde lidé pěstovali nejrůznější zeleninu. Matka Anežky Klaudové podobně jako ostatní romské ženy obstarávala obživu prací na poli, plela řepu, okopávala brambory atd. Babička jezdila spolu s ostatními někdy až na statky do Brna a trávila tam celé žně. Za práci dostávaly ženy potraviny jako mouku, brambory, maso či slaninu, ale i peníze, prý deset korun za den. Tu a tam chodily také žebrat nebo se dopouštěly drobných krádeží – například sbíraly a pak prodávaly židovským ženám kukuřičné klásky, kterými se krmily kačeny. Nosily také dřevo z lesa, kde je občas nachytal hajný, děti zase trhaly v sadech trnky, jablka, hrušky. Aby si měli čím zatopit, kradli i uhlí z vagónů, protože trpěli bídou, neměli peníze a vládla nezaměstnanost, jak říká. Starší ženy občas chodily po žebrotě, protože prý neměly ani důchody, ani nemocenskou. Babička Anežky Klaudové ale docházela k Petrovu mastit selkám záda, když byly unavené z práce. Přinášela od nich suroviny na vaření, maso, sádlo, vejce, mouku. Vracívala se prý vždy s plným košem. Uměla také vyrábět štětky upevněné na dlouhých tyčích, kterými si selky ve Starém Městě líčily domy. Sama Anežka Klaudová chodívala s kamarádkou Maryškou prosívat o jídlo do zámecké kuchyně, kde vždy dostaly polévku nebo chleba. Díky nebojácné kamarádce se dostávaly i dovnitř zámku k místům, kde se pohybovala „hrabata“. Když si tam děvčat všimli, dávali jim drobné. Jinak se do Strážnice chodívalo o Vánocích na koledu. Romové obcházeli hlavně bohaté statky, zazpívali pod okny a jako výslužku dostávali koláče nebo i peníze.

  Anežka Klaudová byla prostřední ze tří dětí. Mladší sestra[2] a starší bratr František, který se narodil v roce 1922, chodívali na noc spát k prarodičům, protože v domě Klaudových bylo málo místa. Anežka Klaudová jako jediná z nich vychodila celou základní školu, pokračovala i na gymnáziu a pobírala měsíční stipendium dvě stě korun měsíčně, z něhož přispívala rodičům, ale také si díky němu mohla koupit něco na sebe. Obchody ve Strážnici měli prý hlavně Židé. Po dvou letech však ze školy odešla, protože jí rodiče nemohli pomáhat s učební látkou, matka byla negramotná a otec uměl jen psát. Romsky se v rodině Anežky Klaudové příliš nemluvilo, prý jim to zakazovali jako cosi neužitečného. Její teta, matčina sestřenice, ale uměla krásně zpívat romské písničky, za války zahynula v koncentračním táboře.

  Romové byli pobožní. Když se v romské osadě narodilo dítě, brávali si rodiče za kmotry většinou Romy z míst, kde měli známé, jako například z Tvarožné Lhoty, Velké[3] či Vrbky. V římskokatolickém kostele se také Romové nechávali oddávat, nevěsty nosívaly strážnické kroje, ženichové oblékali tmavý oblek.

  Ve Strážnici fungoval romský divadelní soubor, který vedl a jako režisér v něm působil František Kýr. Vychodil prý jen pět tříd, ale hodně četl a velice se o divadlo zajímal. Soubor hrál po vesnicích, kde divadlo nebylo, například v Radějově, ale vystupovali i ve Strážnici. Jednou z účinkujících byla i Anča Kýrová, která uměla krásně zpívat, a pro její sličnost ji prý do romské osady přišel malovat nejmenovaný malíř.

  • [1] Takzvaní moravští Romové přicházeli původně z Horních Uher, zejména z oblasti západního Slovenska. (ed.)
  • [2] Jméno není uvedeno.
  • [3] Dnes část města Hranice.

  Během války odjela Anežka Klaudová ke svému strýci z otcovy strany do Zlína. Pracovala v Baťově továrně ve skladu, kde dozorovalo Gestapo. Její rodina se musela dostavit na sběrné místo do Hodonína, kde se před komisí mělo rozhodnout o tom, koho zařadí do transportu do koncentračního tábora Auschwitz II - Birkenau. Bratr František se odvážil zeptat na důvody k transportu, a prý proto musel – právě jen on z celé rodiny – do transportu. Do tábora dojel v květnu 1943, o rok později ho přemístili do Buchenwaldu, kde v srpnu zahynul.

  Klaudová lituje, že byla ošizena o možnost mít vzdělání, ale chápe, že jí rodiče nemohli pomoct, protože jak říká, sami neuměli. Radost má ale ze svých dětí.

  Syn Anežky Klaudové se vyučil elektrikářem, dodělal si maturitu a zvládl ji s vyznamenáním, protože jak Klaudová říká, „ten už byl vedený“.

  Jak citovat abstrakt

  Abstrakt svědectví z: HORVÁTHOVÁ, Jana a kol. ... to jsou těžké vzpomínky. 1. svazek. Vzpomínky Romů a Sintů na život před válkou a v protektorátu. Brno: Větrné mlýny, Muzeum romské kultury, 2021. ISBN 978-80-86656-45-8, 197-211, 676. Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského fóra pro romské dějiny, https://www.svedectviromu.cz/svedectvi/anezka-klaudova (cit. 21.11.2024)

• Vznik svědectví

  Rozhovor s Anežkou Klaudovou pořídilo Muzeum romské kultury v letech 2001 a 2003. Informace pocházejí také z jedné výzkumné zprávy a z knihy Heleny Danielové Paměti romských žen, Kořeny I., kterou v roce 2002 vydalo Muzeum romské kultury.

• Kde najdete toto svědectví

  Jana Horváthová a kol. (eds), ...to jsou těžké vzpomínky. Vzpomínky Romů a Sintů na život před válkou a v protektorátu