Anna Kýrová

• Abstrakt svědectví

  Před válkou Za války Po válce

  Pětičlenná rodina Anny Kýrové bydlela v jednopokojovém domku ve Strážnici přímo u hřbitova, kde tehdy žilo mnoho dalších Romů. Jejich domky byly pěkné, podle jejích slov ne tak škaredé jako ve Skalici.

  Dědeček byl velmi pracovitý, živil se jako kovář a jako Rom prý příliš nevypadal. Pracoval pro hraběte a jeho zámek,[1] za což dostal materiál na stavbu domku jako dřevo, cihly. Zemřel, když mu bylo přes devadesát let. Babička Anny Kýrové byla naopak snědá, prý pěkná a lidé ji měli velice rádi. Chodila vypomáhat sousedům například sekat trávu, řezat slámu, zametat, uklízet, za to od nich vždy něco dostala.

  Maminka Kateřina Kýrová se narodila v roce 1884 a provdala se za muže stejného příjmení. Otec Josef Kýr, jenž bojoval v první světové válce a trpěl astmatem, nerad viděl zahálku, neměl ani rád Romy a jejich způsob života – jak Anna Kýrová říká, pocházel ze čtyř bratrů a byli pořád jenom spolu. Pracoval jako kovář, doma měl malou kovárnu a v ní vyráběl různé zemědělské nářadí, například motyčky, hrábě, ale třeba i řetězy. Byl vysoký, štíhlý, velmi pracovitý a sám si sbíral po skládkách železo. Kovářskému řemeslu učil i všechny své děti. Prý byl dobrák, ale přísný – při práci muselo být vše jak náleží, nebo jak Kýrová říká, museli do železa tak třískat, až svítilo jako zlato. Otec pak výrobky jezdil prodávat například do Znorov [správně Vnorovy], kde ho lidé měli rádi a už na něj čekali. Rodině se tak vedlo dobře, měla dost peněz, a jak říká, ani prase nemuseli mít, neboť otec dostával od lidí například škvarky, z nichž vyškvařili i velký hrnec sádla.

  Těsně před válkou, když bylo Kýrové dvanáct let, otec zemřel. Chodila pak pomáhat k sedlákům, aby si něco vydělala. Sestra Apolena, narozená v roce 1931, byla ještě malá. Anna Kýrová však měla ještě tři mnohem starší sestry, které pocházely z matčina prvního manželství (matčin tehdejší muž zemřel jako dragoun v první světové válce): sestru Antonii zvanou Tonka, dále Maryšu a nakonec Kateřinu, zvanou Kača nebo taky Daka/Daga, která se provdala za vyhlášeného primáše Jožku Kubíka z Hrubé Vrbky.

  • [1] Pravděpodobně rod Magnisů, který do roku 1945 vlastnil strážnické panství i zámek. (ed.)

  Během války varovala Annu Kýrovou před zatčením její učitelka, paní Hudečková. Rodinu však přesto zatkli a odvezli ji do Olomouce, na sběrné místo pro sestavování transportu. Romové ze Strážnice, kteří byli dobře integrováni do domovské obce, dostali možnost spojit se telefonicky se svým starostou, jenž se za ně mohl zaručit a takzvaně je z transportu vyreklamovat. Spojení se však nezdařilo, údajně se starosta nechal zapírat. Den nato, v březnu 1943, tak rodinu odvlekli do koncentračního tábora Auschwitz II - Birkenau.[1]

  Anna Kýrová zde většinu času pracovala v kuchyni. Jejího bratrance pověřili odklízením mrtvých těl, a takto musel naložit i s těly její matky a sestry Apoleny. V dubnu 1944 Annu Kýrovou převezli do koncentračního tábora Ravensbrück, kde pracovala v zemědělství a na výkopech.[2] Do pochodu smrti ji prý nezařadili proto, že se nad plačící dívkou slitoval vedoucí tábora. Poslal ji na práci do solných dolů v Bendvorthu [správně Beendorf], tam pracovala v továrně na výrobu leteckých součástek. Poté ji internovali v nespecifikovaném táboře poblíž Hamburku, kde také zastávala funkci takzvané blokové a měla na starosti další vězeňkyně. Annu Kýrovou osvobodila americká armáda.

  • [1] Rodina byla do Auschwitz II – Birkenau deportována transportem z 19.3.1943.
  • [2] Do Ravensbrücku byla Anna Kýrová deportována z Osvětimi 14.4.1944.

  Žila v Hamburku, Pardubicích, Brně a Strážnici. Spolupracovala dlouhá léta s Muzeem romské kultury v Brně.

  Jak citovat abstrakt

  Abstrakt svědectví z: HORVÁTHOVÁ, Jana a kol. ... to jsou těžké vzpomínky. 1. svazek. Vzpomínky Romů a Sintů na život před válkou a v protektorátu. Brno: Větrné mlýny, Muzeum romské kultury, 2021. ISBN 978-80-86656-45-8, 211-214, 682. Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského fóra pro romské dějiny, https://www.svedectviromu.cz/svedectvi/anna-kyrova (cit. 21.11.2024)

• Vznik svědectví

  Rozhovor s Annou Kýrovou pořídilo Muzeum romské kultury v letech 1995, 2001, 2003 a 2006. Informace pocházejí také ze čtyř různých výzkumných zpráv.
  

• Kde najdete toto svědectví

  Jana Horváthová a kol. (eds), ...to jsou těžké vzpomínky. Vzpomínky Romů a Sintů na život před válkou a v protektorátu