Anna Růžičková

• Abstrakt svědectví

  Před válkou Za války Po válce

  Anna Růžičková se narodila jako nejstarší ze sedmi sourozenců Johaně a Robertu Růžičkovým. Měli čtyři koně, otec se živil jako povozník, obchodoval s houslemi a matka prodávala dečky. Rodině se dařilo dobře, koupili si dva domy, z toho jeden ve Zdaboři.[1] Děti chodily do obecní školy. Růžičková popisuje velice dobré vztahy s neromskými sousedy, jako příklad uvádí ředitele školy Staňka,[2] kterého vždycky zarmoutilo, když "je vzali",[3] nebo sousedy na Zbraslavi a v Ďáblicích, kteří se obávali, aby Růžičkovi neprodali dům a nenastěhoval se tam někdo jiný.

  • [1] Dnes část Příbrami.
  • [2] Křestní jméno neuvedeno.
  • [3] Internovali (ed.), nespecifikuje, kdo.

  Přibližně v roce 1942 dostal otec Anny Růžičkové varování od policisty Ulricha[1] v Březových Horách, že "půjdou do lágru", a doporučil mu dát se k partyzánům. Otec to ale odmítl, protože každou chvíli čekali narození syna. Kvůli náletům pobývala rodina ve svém domě ve Zdaboři, který stál stranou u lesa. Jednoho rána ve 4 hodiny pro ně přijeli čeští četníci s kýmsi v německé uniformě a odvezli je do věznice v Příbrami, kde rozdělili Annu Růžičkovou s maminkou a otce s bratrem do různých cel. Před odjezdem stihli dát své nájemnici paní Kocourkové adresu strýce a tety v Lysé nad Labem[2] s prosbou, aby je informovala. Rodinu poté odvezli do Prahy do dřevěné přízemní budovy, kam červenými autobusy přiváželi i další romské rodiny. Ty pak jmenovitě vyvolávali a odváželi pryč, ale Růžičkovi byli propuštěni. Strýc[3] s tetou je vykoupili, byli velice majetní; teta, nebyla to Romka, se za svobodna jmenovala Blümlová. Vykoupili je celkem třikrát a teta Růžičkové v té souvislosti zmiňovala jistého doktora práv (zřejmě jménem Beneš) z Hanspaulky [v Praze], který jim pomohl jako prostředník.

  Anna Růžičková byla nakonec přesto internována spolu se svými tetami.[4] Tety v táboře měly funkci dozorkyní v dětském baráku a bydlely ve vyčleněné místnosti, kde s nimi bydlela i Růžičková, a s dětmi jim vypomáhala. V táboře dostala průjem a trpěla na opary. Velkým problémem byly vši, s tetami myly dětem hlavy a stříhaly vlasy, ale ani tak se jich nebylo možné zbavit. K jídlu dostávali většinou chleba, v poledne polévku.

  Vzpomíná také na všudypřítomné bahno v táboře.

  • [1] Křestní jméno neuvedeno. Sestra Anny Růžičkové Karolina Kozáková-Vdolečková však v této souvislosti uvádí „vrchního strážmistra četnické stanice pana Brázdu“. (ed.)
  • [2] Antonín a Františka Čermákovi.
  • [3] Antonín Čermák (1908–1949), zvaný Eda/Edouš, bratr Johany – matky pamětnice, který měl za manželku Františku, řečenou Fandu/Fanynku, rozenou Blümlovou (1911–1966). (ed.)
  • [4] Josefou Vintrovou/Wintrovou a Antonií Janešovskou/Janašovskou v termínu od 7. 8. 1942 do 4. 5. 1943 v táboře v Letech u Písku.

  Po válce žila Anna Růžičková s rodiči v domě v Březových Horách u Příbrami a později v rodinných domech v Praze nebo v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi.

  Sestra Karolína [Kozáková-Vdolečková, viz její svědectví v databázi] se vyučila tiskařkou a odstěhovala se do Brna, sestra Jana [Schindler Růžičková] vystudovala konzervatoř a odstěhovala se do Ženevy, kde učila na vlastní baletní škole.[1] Bratr Jan pracoval v kanceláři Jáchymovských dolů a bratr Josef se živil jako šofér ve Švýcarsku v Sankt Gallen.

  Anna Růžičková se provdala za Augustýna Růžičku zvaného Gusta (1925, Štoky, okres Jihlava – rok úmrtí neznámý), kamaráda z dětství, který se vrátil z koncentračních táborů jako sirotek. Narodila se jim dcera a syn. Manžel byl vyučený brusič, ale živil se především prodejem látek. Anna Růžičková si otevřela stánek s textilem.

  • [1] Jana Schindler Růžičková, narozena 1948. (ed.)

  Jak citovat abstrakt

  Abstrakt svědectví z: HORVÁTHOVÁ, Jana a kol. ... to jsou těžké vzpomínky. 1. svazek. Vzpomínky Romů a Sintů na život před válkou a v protektorátu. Brno: Větrné mlýny, Muzeum romské kultury, 2021, 89-91, 333-334, 345-349, 367, 395, 435, 506, 542, 695-696. Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského fóra pro romské dějiny, https://www.svedectviromu.cz/svedectvi/anna-ruzickova (cit. 21.11.2024)

• Vznik svědectví

  Výpovědi Anny Růžičkové pocházejí ze dvou rozhovorů v českém jazyce. První byl pořízen 19. 6. 1997 v jednom z jejích domů ve Staré Boleslavi formou videozáznamu, je uložen ve sbírkách Muzea romské kultury (dále MRK) a je dostupný on-line na webových stránkách United States Holocaust Memorial Museum. Druhý rozhovor z 26. 5. 2005 natočila Jana Horváthová a je též uložen ve sbírkách MRK. Kniha „..to jsou těžké vzpomínky“ odkazuje na další zdrojový materiál, na Výzkumnou zprávu 21/2006 – Čeští Romové – Sintové a na knihu Paula Polanskyho Tíživé mlčení. Vzpomínky jsou doplněny fotografiemi ze sbírek MRK.

• Kde najdete toto svědectví

  Jana Horváthová a kol. (eds), ...to jsou těžké vzpomínky. Vzpomínky Romů a Sintů na život před válkou a v protektorátu