Antónia Pustajová

• Abstrakt svědectví

  Před válkou Za války

  Antónia Pustajová popisuje, jak spolu Romové a Židé v obci Čierny Balog dobře vycházeli. Když například Romové neměli dost peněz na zaplacení nákupu, židovský obchodník jim dal na dluh, zatímco místním Slovákům ne. Nejbohatšími Židy v Balogu byli Artur Grosmír[1] a jeho žena přezdívaná Grosmírka, kteří měli dvě děvčata v podobném věku jako Antónia. Přátelila se především s jejich dcerou Timkou, u níž občas dokonce přespávala.

  • [1] Nejspíše Groswirth.

  Rodinu Grosmírových stejně jako ostatní Židy jednou v noci z obce odvezli nákladními automobily a gardisti u nich už následujícího rána začali rabovat. Pustajová soudí, že kdyby Grosmírka věděla, že jejich majetek skončí v rukou gardistů, raději by to dala Romům, s nimiž Židé soucítili. Říká také, že Romové kvůli Židům plakali.

  Po jednom zátahu na partyzány a jejich podporovatele v přilehlých kopcích pozavírali Němci partyzány a celé romské rodiny v místní velké škole. Pustajová popisuje, že letadlo shodilo v kopcích potravinovou pomoc nedaleko myslivny, v níž se ukrývali Němci, kteří pak pochytali všechny, kteří si pro potraviny přišli.[1]

  Lidé z vesnice nosili partyzánům a Romům uvězněným ve škole jídlo. Maminka Antónie Pustajové pro ně také vařila, i když sami měli málo, a Antónia nosila jídlo vězněným romským rodinám. Ty Romy neznala, nevěděla, odkud jsou. Jednou pustili asi sedmnáctiletého hocha, aby jí s nádobami s polévkou pomohl. Když s jídlem dorazili zpátky do školy, stáli už vězňové seřazení venku a jeden Němec mladíka i Pustajovou přiměl, aby se také zařadili. Školník ji ale poznal a přivolal na pomoc místního faráře, kterému se podařilo Pustajovou zachránit. Vzpomíná, že mladík mohl utéct, její matka ho k tomu také pobízela, ale on řekl, že ve škole jsou jeho rodiče a sestry a že patří k nim. Tvrdil, že půjdou někam na práci, ale místo toho je pak odvedli do údolí za Čiernym Balogem, kde část z nich postříleli a další upálili v salaši.[2] Manžel Antónie Pustajové se musel podílet na kopání hromadného hrobu.[3]

  • [1] Při pročesávání lesů na povstaleckém území v okolí Čierneho Balogu zadrželi tankoví granátníci 18. tankové divize SS Horst Wessel 40 povstaleckých vojáků a romské rodiny utíkající z obce Neresnica (dnes součást města Zvolen) na východ. (eds.)
  • [2] Jednu skupinu zajatců odvedli do Jergovské doliny, kde 14. listopadu 1944 všechny muže postříleli a ženy zavřeli do koliby, kterou polili benzinem a zapálili. Druhou skupinu čekal následující den stejný osud u osady Vydrovo. (eds.)
  • [3] Tragédii v Čiernem Balogu z roku 1944, kdy bylo zavražděno zhruba 60 (nejspíše olašských) Romů, kteří se v přilehlých lesích přechodně utábořili, podrobně popisuje Arne B. Mann v článku Význam spomienkového rozprávania pre výskum dejín rómskeho holocaustu, Romano džaniben 2/2013, s. 37–52.

  Jak citovat abstrakt

  Abstrakt svědectví z: VAGAČOVÁ Ingrid, FOTTA Martin eds. Rómovia a druhá svetová vojna, Čítanka. Bratislava: Nadácia Milana Šimečku, 2006, 123-124 (slk), 132-133 (rom). Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského fóra pro romské dějiny, https://www.svedectviromu.cz/svedectvi/antonia-pustajova (cit. 21.11.2024)

• Vznik svědectví

  Rozhovor s Antónií Pustajovou byl pořízen koncem 90. let v rámci projektu Nadace Milana Šimečky nazvaného Osudy tých, ktorí prežili holokaust. Proběhl ve slovenštině a byl zaznamenán na kameru. Jeho zápis je krácen, mírně redigován a otištěn vedle slovenského originálu i v překladu do romštiny. Ukázka z rozhovoru s Antónií Pustajovou je i na přiloženém DVD v oddíle Zostrih svedectiev (stopáž 21:40–25:43).

• Kde najdete toto svědectví

  Martin Fotta, Ingrid Vagačová (eds): Rómovia a druhá svetová vojna. Čítanka