Bohuslav Kýr

• Abstrakt svědectví

  Před válkou Za války Po válce

  Rodina bydlela ve Strážnici. Otec, který zemřel už v roce 1926, byl dlouhá léta kočím na velkostatku hraběte Magnise, matka byla v domácnosti a starala se o šest dětí – sestru Růženu (nar. 1924) a bratry Martina (nar. 1911), Františka (nar. 1914), Karla (nar. 1919) a nejmladšího Adama (nar. 1926). Nejstarší Martin a František šli po vychození školy pracovat, aby pomohli uživit rodinu. Bohuslav Kýr se po měšťance učil rok zedníkem u příbuzného Františka Kubíka, pak se vyučil krejčím ve Strážnici u krejčího Ježka[1] a vychodil tři ročníky pokračovací školy. Starší bratr Karel se vyučil obuvníkem.

  • [1] Křestní jméno není uvedeno.

  Bohuslav Kýr začal v roce 1939 pracovat u firmy Baťa ve Zlíně jako dělník na stavbě trati do Vizovic. Po čase poslali zhruba šedesát dělníků do pracovního tábora v Linci, ale vyskytl se tam tyfus, a proto odtamtud utekl. V roce 1941 se dostal do Koblenze, kde si našel práci v továrně na šamot, avšak nelíbilo se mu tam a asi v listopadu, jak říká, opět utekl. Chytili ho na protektorátních hranicích, byl zatčen a uvězněn; propustili ho v lednu 1942.[1] Vrátil se do Strážnice k matce a začal pracovat jako krejčí v družstvu SLUM. Odtud musel společně s příbuzným Jiřím Kýrem a bratrancem Josefem Kýrem odejít[2] a pracoval na stavbě silnice na Tišnov. Následně ho s šesti dalšími muži přemístili k Slavkovu, kde byl několik týdnů. Odtamtud ho společně s Jiřím Kýrem odvezli do Brna, kde je jako jediné dva Romy připojili k transportu do hlavního [koncentračního] tábora v Osvětimi. Přesné datum si nepamatuje, ale bylo to na podzim 1942.

  V hlavním táboře v Osvětimi se hlásil jako zedník. Byl tam jen krátce, záhy byl spolu se stavebním komandem přemístěn do Birkenau [Auschwitz II – Birkenau], kde stavěli pece a topné kanály mezi nimi v budoucím takzvaném cikánském táboře. Zde ho pak na jaře [1943][3] vyslýchali, aby zjistili důvod, proč byl uvězněn. Když kladně odpověděl na otázku, jestli se chce shledat s bratry, dali ho na blok, jehož číslo si už nepamatuje, kde se opravdu s bratry setkal. Takzvaným blokovým tam byl surový Rom ze Sudet, který uměl česky. Kýra a jeho bratry Martina, Adama a Karla zanedlouho přemístili zpět do hlavního tábora na blok 18 a opět ho přidělili k stavebnímu komandu.[4] Stavěli cestu k továrně I. G. Farben a také nosili stavební materiál pro příslušníky SS. Jednou v neděli ho při boxu poznal František Stanislav,[5] který býval poslancem lidové strany ve Strážnici, odkud Bohuslav Kýr pocházel. Díky němu se dostal do krejčovské dílny, kde zůstal až do odjezdu do koncentračního tábora v Natzweileru.[6] Kýr vypráví, že v transportu jich jelo hodně, ale přesný počet nezná. Do tábora museli jít z vlakové zastávky půl hodiny pěšky do kopce. Nebyl velký, byl relativně nový a měl vlastní krematorium. Kýr byl v bloku č. 6, ale o několik dní později byl společně s dalšími jedenácti vězni, šesti německými a pěti českými, předveden na revír. Spolu s ním tam byli Antonín Kýr, Jan Daniel z Petrovic, Jaroslav Kýr a Jiří Kýr, všichni přibližně stejně staří. Následující den jim v ambulanci dali injekci do paže a o tři dny později dostali vysoké horečky, které trvaly deset až čtrnáct dní. Stále jim měřili teplotu a dostávali injekce na její snížení. Kýrova rána nejprve zhnisala, ale po několika týdnech se zhojila. Nikdo z české části skupiny nezemřel, co se stalo s Němci, neví. Později se dozvěděl, že šlo o pokus s africkou nemocí.[7] Po ukončení lékařského pokusu se pět českých vězňů vrátilo do tábora, ale Kýra si vybral lékař SS Krejčí[8] jako ošetřovatele a domácího sluhu. Krejčí bydlel s manželkou a dítětem ve vile za branou tábora a Bohuslav Kýr se jim staral o domácnost – pral, žehlil, uklízel a také šil. Do vily ho zpočátku doprovázel dozorce, později směl chodit sám pouze pod dohledem strážného v bráně tábora. Doktor Krejčí byl z Opavy, v táboře mluvil s Kýrem německy, doma hovořili česky. V tu dobu Kýra nikdo netýral a dostával více jídla, ale nebyl v kontaktu s ostatními spoluvězni.

  Na jaře 1944 měl doktor Krejčí dovolenou a v té době se v táboře konaly nové pokusy. Kýr byl opět mezi dvanácti vybranými vězni, které naložili do auta. Asi po 20 minutách dojeli k nízké zděné budově, v níž Kýr otevřenými dveřmi zahlédl zkumavky. Následně je dozorci rozdělili do skupin po třech, s Kýrem byli dva Poláci, jeden přibližně stejně starý a druhý o něco starší. Dozorci je zavedli do malé polstrované místnosti s vysokým stropem, okénkem u stropu a kukátkem ve dveřích. Esesák za nimi hodil dovnitř dvě zkumavky, které se rozbily, a než za nimi zavřel dveře, poručil jim, aby chodili dokola. Kontroloval je každých pět minut. Bohuslav Kýr si vzpomněla na kurz CPO [civilní protiletecká ochrana], který absolvoval, pomočil si podolek košile a přitiskl si jej na obličej. Také si lehl na zem, aby se chozením neunavil. Po patnácti minutách padl jeden z Poláků k zemi, po chvíli i druhý. Po pětadvaceti minutách je přestali kontrolovat a přišli pro ně s kleštěmi, kterými je chytili pod koleny, naložili je a odvezli do krematoria. Civilista a dva esesáci, kteří jim měřili tep, nad Kýrem řekli „Noch nicht“ [Ještě ne] a odešli. Oba Poláci zakrátko zemřeli, Kýr dostal od kápa krematoria cigarety a na nosítkách ho odnesli na revír, kde mu dali hovězí vývar a krátce pak dostával i lepší jídlo. Když se doktor Krejčí vrátil z dovolené a zjistil, co se Kýrovi stalo, donesl mu máslo a další jídlo na přilepšenou.

  V době, kdy se asi po měsíci chystal další [lékařský] pokus s plynem, doktor Krejčí zařídil, že Kýr odjel s komandem do nového tábora,[9] vzdáleného asi patnáct kilometrů od Natzweileru.[10] Kýr s sebou dostal od Krejčího dopis pro tamního velitele, který také uměl česky; Kýr uvádí, že velitel se s doktorem Krejčím asi dobře znal.

  V tomto táboře Kýr pracoval pod zemí, kde se nejspíše vyráběly součástky k zbrani V2. Čistil se svým komandem koleje, dohromady tam pracovali civilisté i vězni. Seznámil se tam – díky písničce [Proč ta sova tolik houkala (ed.)], kterou si zpíval – s krajanem z Uherského Ostrohu, který tam byl jako civilní dělník; právě on mu zřejmě hodil sáček se zbytkem svačiny. Další dny dělal jinou práci a nakonec nosil vždy před večeří a snídaní nádoby s čajem, kakaem nebo kávou do kantýny SS, kde nápoje naléval do připravených šálků. Díky této práci dostal nové oblečení.

  Po nějaké době ho převezli zpět do Natzweileru a opět pracoval na revíru u doktora Krejčího. Od kápa krematoria se dozvěděl, že při tom posledním pokusu s plynem museli být vězni nazí a všichni zemřeli.

  Asi po měsíci doktora Krejčího přeložili a s celou rodinou z Natzweileru odjel. Kýr byl s 80 nebo 90 vězni zařazen do transportu do Dachau, kde nejprve pracoval na zeleninové plantáži a potom jezdili do Mnichova na nádraží vytahovat z trosek mrtvé, zasypané při bombardování. V Dachau se setkal s Antonínem Kýrem, s nímž podstoupil pokus s africkou nemocí. Z Dachau Kýra převezli do Neuengamme, odtamtud do Oranienburgu a následně zpět do Neuengamme; pak kopal zákopy u dánských hranic a poté byl v pobočném táboře Meppenu u holandských hranic, kde bylo letiště. Odtamtud ho evakuovali do zajateckého tábora Samposten u Brém [Sandbostel],[11] kde je osvobodila americká armáda.[12]

  • [1] V takzvaném cikánském táboře Hodonín byl podle táborové evidence vězněn v období 5. 8. až 18. 9. 1942. (ed.)
  • [2] Důvod neuvádí.
  • [3] Pravděpodobně po zprovoznění tábora.
  • [4] V seznamech takzvaných asociálů transportovaných v letech 1942–1944 z Brna do kmenového tábora Auschwitz I není jméno Bohuslava Kýra uvedeno. V táboře Auschwitz II – Birkenau byl evidován od 19. 3. do 4. 4. 1943, kdy ho přemístili do kmenového tábora Auschwitz I. (ed.)
  • [5] František Stanislav (1893-1941), v letech 1932-1940 starosta města Strážnice, v letech 1925-1939 poslanec Národního shromáždění za Československou stranu lidovou. V únoru 1941 byl deportován do koncentračního tábora v Osvětimi, kde v červenci téhož roku zahynul. Setkání Bohuslava Kýra s Františkem Stanislavem v pozdějších letech je tedy málo pravděpodobné.
  • [6] Transport do tábora Natzweiler-Struthof byl vypraven 19. 11. 1943. (ed.)
  • [7] Blíže nespecifikováno.
  • [8] Křestní jméno není uvedeno.
  • [9] Jméno není uvedeno.
  • [10] Tábor byl v provozu od roku 1941 a krátce před evakuací v něm bylo 18 000 vězňů, mezi nimi 74 německých Romů. (ed.)
  • [11] Do tábora byli převedeni zajatci poté, co byl uzavřen tábor v Meppen.
  • [12] Tábor osvobodila 29. 4. 1945 britská armáda.

  Přes Norimberk a Prahu se dostal domů, do Strážnice přijel 26. července 1945. Z celé rodiny se tam shledal jen s bratry Františkem a Karlem a sestrou Růženou.

  Jak citovat abstrakt

  Abstrakt svědectví z: NEČAS, Ctibor, ed. Nemůžeme zapomenout = Našťi bisteras : nucená táborová koncentrace ve vyprávěních romských pamětníků. Olomouc: Univerzita Palackého, 1994, 174-177. Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského fóra pro romské dějiny, https://www.svedectviromu.cz/svedectvi/bohuslav-kyr (cit. 21.11.2024)

• Vznik svědectví

  Volný zápis vzpomínkového vyprávění pořídila 15. 9. 1982 Vlasta Kladivová.

• Kde najdete toto svědectví

  Ctibor Nečas (ed.): Nemůžeme zapomenout – Našťi bisteras. Nucená táborová koncentrace ve vyprávěních romských pamětníků