František Kotliar

• Abstrakt svědectví

  Před válkou Za války Po válce

  Kotliarův otec byl kovář, jeho výrobky vykupovali za peníze židovští obchodníci. Ženy pracovaly u sedláků na poli, za práci dostávaly potraviny.

  Kotliar vzpomíná na neromského inženýra Diakovského[1] z Gelnice, který richnavským Romům za války dával práci. Vysvětloval proto [samosprávě], že je potřebuje, a tak je uchránil před pracovními tábory. Kotliar uvádí, že Romové v Richnavě unikli například ostříhání, což byl častý trest. Kotliar pomáhal otci, vyjmenovává, že dělal kramle, podkovy, hřebíky a podobně. Když deportovali Židy, rodina zůstala na holičkách, jak říká, a tak začal pracovat u sedláků na poli a kolem dobytka. Odměna v naturáliích ale nemohla nahradit předchozí výdělky z kovářské práce; na košík brambor prý dřel od tmy do tmy. Obec Richnava – domy romských i neromských obyvatel bez rozdílu – Němci vypálili, Kotliar říká, že tam bylo hodně partyzánů. Romové utekli do lesa, kde si vyhloubili jámy a v podzemních bunkrech přežívali i s dětmi.

  • [1] Křestní jméno není uvedeno.

  Když se Romové chtěli po válce vrátit do vesnice, už je tam prý nepustili; Kotliar říká, že komunisti nebo kdo to tehdy byl. Osada proto nyní stojí na dvou strmých stráních, a když je bláto nebo sníh a mrzne, je cesta za nákupem nebo do školy obtížná – dá se jít buď po silnici čtyři kilometry, nebo se drápat do prudkého kopce. Kotliar říká, že by do vesnice šel bydlet hned, ale ani dnes je tam nechtějí, nikdo jim neprodá pozemek.

  Po válce sedlákům všechno znárodnili a vzniklo Jednotné rolnické družstvo, které už kovářské výrobky od Romů nepotřebovalo. František Kotliar proto odešel pracovat do Kovohutí a strávil tam 37 let, nyní je v penzi. Vychoval 13 dětí, dva synové bydlí s ním, ostatní jsou ve městě, mají své byty a pracují.

  Jak citovat abstrakt

  Abstrakt svědectví z: HÜBSCHMANNOVÁ, Milena, ed. “Po židoch cigáni.” Svědectví Romů ze Slovenska 1939–1945.: I. díl (1939–srpen 1944). 1. Praha: Triáda, 2005, 558-560 (ces), 561-562 (rom). Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského fóra pro romské dějiny, https://www.svedectviromu.cz/svedectvi/frantisek-kotliar (cit. 21.11.2024)

• Vznik svědectví

  František Kotliar poskytl rozhovor v roce 1991 ve svém domě; tazatelů bylo patrně přítomno více, jak vyplývá z použití plurálu při líčení okolností návštěvy, avšak explicitně to není uvedeno. Dům Kotliarových byl největší ze všech, těch zděných jako jejich tam stálo jen pár, zbytek Romů žil v chatrčích. Kotliarovi měli jako jediní dokonce zavedený telefon.

  František Kotliar líčí předválečnou situaci Romů v obci Richnava a informuje o významu socioekonomických vztahů mezi Romy a Židy na slovenském venkově, které měly zásadní vliv na osudy richnavských Romů za války i po jejím skončení. Osada byla před válkou součástí vesnice a řada Romů se živila kovářskou prací. Několik kovářů v jedné vsi se dokázalo uživit, neboť výrobky od nich kupovali židovští obchodníci z nedalekého města Krompachy – na rozdíl od jiných míst, kde od romských kovářů nakupovali pouze místní sedláci, a proto se tam mohl uplatnit jen jediný kovář. Výhodou bylo také to, že židovští obchodníci za zboží platili penězi. Deportace Židů tak kromě lidského a psychického šoku znamenala i zhoršení sociální a ekonomické situace místních Romů, protože od kovářů neměl kdo jejich výrobky vykupovat. Richnavští Romové byli sice za války uchráněni vystěhování z obce, ale paradoxně se mu neubránili po válce, kdy byli sociálně i ekonomicky oslabení a byli donuceni přesídlit na těžko přístupné místo vzdálené čtyři kilometry od obce. Uplatnění našli v Kovohutích Krompachy, ale po roce 1989 byli i dlouholetí zaměstnanci mezi prvními propouštěnými. Řada richnavských Romů proto pobírala sociální podporu a na kovadlinách po otcích a dědech se pokoušeli vzkřísit tradiční řemeslo. Jak editorka dodává, neví, zda se jim to podařilo.

• Kde najdete toto svědectví

  Milena Hübschmannová (ed.): „Po židoch cigáni.“ Svědectví Romů ze Slovenska 1939–1945