Helena Malíková

• Abstrakt svědectví

  Před válkou Za války Po válce

  Helena Malíková měla o dva roky starší sestru Marii. Jejich matka Anna zemřela, když jim bylo devět a jedenáct. Vychovával je otčím Martin Holomek, jenž se znovu oženil s paní, která měla čtyři děti, a svým vlastním dcerám se příliš nevěnoval. Vyrůstala u Uherského Hradiště u [řeky] Moravy za cukrovarem v kolonii složené ze starých nákladních vagonů. Vozy vypadaly jako odstavený vlak, ale uvnitř byly natřené bílou olejovou barvou a uzpůsobené k bydlení – s kuchyňkou, kamny a světnicí, a žilo v nich sto padesát Romů. Rodina Heleny Malíkové měla jako jediná zděný baráček.[1]

  • [1] Ctibor Nečas uvádí, že šlo o lokalitu Přední kruhy, která je nyní součástí města Uherské Hradiště. Romové tam původně obývali osadu tvořenou dřevěnými chatrčemi a stanovými přístřešky, jak je zpodobnil malíř František Dostalík (olejomalba Cikánský tábor ve Starém Městě). Při stavbě železniční odbočky musela být obydlí zbořena a správa státních drah obyvatelům poskytla ubytování v patnácti vyřazených nákladních vagonech. (ed.)

  Helenu Malíkovou, její sestru Marii a nevlastního otce internovali v tzv. cikánském táboře v Hodoníně u Kunštátu. V táboře se v srpnu 1943 účastnila úklidu po transportu, jímž většinu vězněných Romů a Sintů odvezli do koncentračního tábora Auschwitz II – Birkenau.

  Malíkovou deportovali do tábora Auschwitz II – Birkenau z Brna posledním hromadným transportem Romů a Sintů z protektorátu, vypraveným 28. 1. 1944. V koncentračním táboře vykonávali zbytečné práce, například přesouvali těžké kameny z místa na místo. Po pseudolékařských pokusech, které na ní v táboře vykonávali, nemohla mít po válce dlouho děti. Dne 15. 4. 1944 byla transportem převezena do Ravensbrücku, odtamtud ji odvezli na nucené práce do podzemní muniční továrny v Schliebenu a nakonec do muničky v Altenburgu. Její nevlastní otec a sestra Marie zahynuli v táboře Auschwitz II – Birkenau.

  Helena Malíková byla vedle Růženy Danielové a Vlasty Danielové interpretkou písně Aušvicate hi khér báro, kterou zpívali protektorátní Romové věznění v táboře Auschwitz II – Birkenau.

  Jak citovat abstrakt

  Abstrakt svědectví z: HORVÁTHOVÁ, Jana a kol. ... to jsou těžké vzpomínky. 1. svazek. Vzpomínky Romů a Sintů na život před válkou a v protektorátu. Brno: Větrné mlýny, Muzeum romské kultury, 2021, 16-17, 173-174, 357, 374, 413, 439, 614-616, 662-663, 685-686. Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského fóra pro romské dějiny, https://www.svedectviromu.cz/svedectvi/helena-malikova (cit. 21.11.2024)

• Vznik svědectví

  Rozhovor s Helenou Malíkovou byl natočen v češtině 28. 5. 1991 v Uherském Hradišti formou audiozáznamu; je ve sbírkách Muzea romské kultury v Brně a je dostupný on-line na webu United States Holocaust Memorial Museum. Dále se zde cituje ze vzpomínkového vyprávění, které zaznamenal Ctibor Nečas a publikoval ho v knize Aušvicate hi khér báro. Čeští vězňové cikánského tábora v Osvětimi II – Brezince (vydala Masarykova univerzita v Brně, 1992). Vzpomínky doplňují dvě poválečné fotografie pamětnice ze sbírek MRK.
  

• Kde najdete toto svědectví

  Jana Horváthová a kol. (eds), ...to jsou těžké vzpomínky. Vzpomínky Romů a Sintů na život před válkou a v protektorátu